Den blbec...

Taky máte někdy pocit, že se oklnosti spykli proti vám? Já teda joo. Zrovna včera jsme přijeli z Itálie. Bydleli jsme v městečku Caorle, které je vzdáleno asi čtyřicet kilometrů od Benátek. Ve středu jsme se tam chtěli jet podívat. V úterý jsme šli spát v deset večer, protože jsme vstávali ve šest. Říkal jsem si, že budu spát osm hodin, že je to supr a co myslíte? Usnul jsem o půlnoci a probudil se v pět, takže z osmi hodin spánku je pouze pět. Ještě k tomu mě začala bolet pata. Na oběd jsme si tam vzali sýr, že si k tomu v Benátkách koupíme nějaké pečivo. Mamka nám navrhla, že bychom si tam vzali klobouky. Odmítli jsme. Vyrazili jsme v sedm, abycom tam byli ještě před největším vedrem. cesta probýhala celkem v poho. Do benátek jako takových jsme dojeli lodí, tam se taky nic zvláštního nestalo. Když jsme tam dojeli, teplota se zvedla na třicet čtyři stupňů. V takovém vedru člověk pozbývá zdravý rozum. Teď by se nám klobouky hodily. K poledni jsme začínali mít hlad. V Benátkách je nemožné sehnat nějakou sámožku, což jsme taky nevěděli.Chtěli jsme se trochu ochladit, tak jsme se opřeli o stěnu jednoho domu, kde byl stín. Za chvíli z něj vyběhl chlap s pistolí u pasu a černou uniformou a začal na nás něco italsky pokřikovat. Přestali jsme se opírat a chlap zalezl. Po té jsme si na zdi toho domu všimli nápisu "Carabineri" což znamená italsky policie. Po třech hodinách strávených v benátkách jsme opět nasedli na loď plující spět. Plavba proběhla bez problému. Kdo už někdy nechal stát auto na sluníčku, tak tiší, co následovalo. V autě hic jak na sahaře a ještě k tomu jsem si sedl zrovna na tu stranu, kde svítilo slunko. Cestou do Caorle jsme trochu zabloudili. Bylo to asi na půl hodiny a ještě k tomu jsme narazili na bouračku. Další půlhodinka čekání. Ve čtyři jsme konečně byli v Caorle. Tam už se nic naštěstí nestalo...

Johanes