Johanes | Stržen proudem 3. část

Z igelitového sáčku jsem vytáhl jednu slávku, rozbil ji kamenem, obsah napíchl na háček a nahodil.

Hladina byla klidná, na obzoru nebyl ani mráček a bylo velké horko. Přehodil jsem si přes hlavu mokrý ručník, abych nedostal úpal, nebo úžeh. Když půl hodiny nezabrala ani ryba, rozhodl jsem se, že zkusím popojet ještě o kousek dál. Šlápl jsem do pedálů a šlapadlo se rozjelo. Mohl jsem ujet tak padesát metrů a najednou mě zachytil silný proud. Nevím, kde se tam tak najednou vzal, ale to už mi v té chvíli bylo stejně jedno. Opřel jsem se ze všech sil do pedálů, ale nebylo to nic platné, proud si se šlapadlem pohrával jak s hadrovou panenkou. Naneštěstí mířil na širý oceán. Ze všech sil jsem se snažil vymanit ze spárů proudu. Z ničeho nic se loďka začala motat dokola, takže jsem ztratil pojem o směru, což bylo v této situaci zásadní. Stejně rychle, jak se proud objevil, tak taky zmizel. Najednou jsem se octl na klidné hladině, stejně jako před strhnutím. Měl jsem velké dilema, jakým směrem je pevnina. Po dlouhém přemýšlení jsem se usnesl na názoru, že pláž leží po mé pravé ruce. Mohlo mi to vyjít, ale taky nemuselo. Prostě jsem si řekl, že to risknu a rozjel jsem se....      

Prosím, pište, jak se vám povídka líbí...

Johanes