Johanes | Stržen proudem 5. část

Nožem jsem odloupl kus masa zevnitř břicha a strčil si ho do pusy. Byl jsem překvapen, jak je syrová ryba dobrá, ale ve stavu ve kterém jsem byl, by mi chutnalo asi všechno. Za chvíli jsem snědlo rybu celou-pochopitelně bez hlavy a kostí. Největší hlad jsem zahnal, ale nemohu říci, že bych byl sytý.

Brzy jsem byl vyčerpaný. Slunce žhnulo a já na obranu proti němu neměl nic, kromě mokrého ručníku na hlavě. Říkal jsem si:    "Musíš vydržet, prostě musíš." No jo, ale to se vám lehko řekne. Byl jsem na malé loďce, v padesátistupňovém vedru a jen se třemi litry vody, takže jsem s ní musel šetřit. Přidělily si příděl pouze dva loky na den, protože jsem nevěděl, jak dlouho na tom zatraceném moři ještě budu. To bylo v takovém horku opravdu žalostné množství, ale jinak to prostě nešlo.

Odhodlán se zachránit jsem šlapal dál i přes vyčerpání. Takový luxus jako spánek jsem si přes den dovolit nemohl, protože bych se určitě brzy spálil od slunce, které žhnulo svým vražedným žárem čím dál víc. Nevím, jak se to mohlo stát, ale mé obavy se vyplnily. Když jsem procitnul, měl jsem rudá záda. Slunce už se sklánělo nad obzor. Záda mě pálila, takže jsem se nemohl opřít o opěrátko na sedadle.                                                                                                                                                                                                        "Na každé situaci musím najít optimistickou stránku," říkal jsem si. "Teď jsem alespoň plný sil a budu moci využít noci k tomu, abych se dostal co nejdál. Když nebude pražit slunce, nebudu tak vyčerpaný. Nic na plat, musel jsem šlapat, i když jsem si nebyl jistý, jestli pluji správným směrem. Vlastně jsem pomalu začínal podléhat pocitu, že se domů už nikdy nedostanu, protože jsem beznadějně ztracen v Atlantiku. Tato myšlenka mě přepadala i přes veškerou mou snahu zahnat ji. V tom mě napadla spásná myšlenka: Jestliže v pondělí-což je zítra-nepřijdu do práce, kolegové se o mě-díky mé dochvilnosti-začnou strachovat (nebo alespoň doufám, že to tak bude) a vyhlásí pátrací akci. Vědí, kde jsem byl na dovolené, takže pokud nejsem vzdálen několik set kilometrů od pobřeží, měli by mě během čtyř dnů nejpozději nalézt.

Chladivý vítr mě příjemně chladil v oblasti zad, které jsem měl spálené. Slunce úplně zapadlo a já si začal zpívat. Nevím co mě to popadlo, ale hodiny, které jsem neviděl nic než tmu mě to příjemně zkrátilo. Začalo se opět rozednívat...  

Pište komenty...

Johanes