Johanes | Píšu jen tak pro zábavu.

 Velice se Vám omlouvám za to, že jsem tak dlouho nic nenapsal, ale znáte to. Prázdniny. Člověk se pomalu ani nedostane k internetu. Prázdniny byly opravdu skvělý, ale utekly jako voda a už je tu zase školní rok. Pro většinu (včetně mě) je to cesta do pekel. Třída plná řevu, kde není k hnutí je fakt to nejhorší, co může být. To ještě nemluvě o těch individuích, co se tam sejdou... Myslím, že toto každý dobře zná. Únikem z tohoto šílenství prakticky neexistuje. Jó prázdniny, to je něco úplně jinýho. Pohoda, klídek, tábor a škola :(.

S pozdravem Johanes  

Taky máte někdy pocit, že se oklnosti spykli proti vám? Já teda joo. Zrovna včera jsme přijeli z Itálie. Bydleli jsme v městečku Caorle, které je vzdáleno asi čtyřicet kilometrů od Benátek. Ve středu jsme se tam chtěli jet podívat. V úterý jsme šli spát v deset večer, protože jsme vstávali ve šest. Říkal jsem si, že budu spát osm hodin, že je to supr a co myslíte? Usnul jsem o půlnoci a probudil se v pět, takže z osmi hodin spánku je pouze pět. Ještě k tomu mě začala bolet pata. Na oběd jsme si tam vzali sýr, že si k tomu v Benátkách koupíme nějaké pečivo. Mamka nám navrhla, že bychom si tam vzali klobouky. Odmítli jsme. Vyrazili jsme v sedm, abycom tam byli ještě před největším vedrem. cesta probýhala celkem v poho. Do benátek jako takových jsme dojeli lodí, tam se taky nic zvláštního nestalo. Když jsme tam dojeli, teplota se zvedla na třicet čtyři stupňů. V takovém vedru člověk pozbývá zdravý rozum. Teď by se nám klobouky hodily. K poledni jsme začínali mít hlad. V Benátkách je nemožné sehnat nějakou sámožku, což jsme taky nevěděli.Chtěli jsme se trochu ochladit, tak jsme se opřeli o stěnu jednoho domu, kde byl stín. Za chvíli z něj vyběhl chlap s pistolí u pasu a černou uniformou a začal na nás něco italsky pokřikovat. Přestali jsme se opírat a chlap zalezl. Po té jsme si na zdi toho domu všimli nápisu "Carabineri" což znamená italsky policie. Po třech hodinách strávených v benátkách jsme opět nasedli na loď plující spět. Plavba proběhla bez problému. Kdo už někdy nechal stát auto na sluníčku, tak tiší, co následovalo. V autě hic jak na sahaře a ještě k tomu jsem si sedl zrovna na tu stranu, kde svítilo slunko. Cestou do Caorle jsme trochu zabloudili. Bylo to asi na půl hodiny a ještě k tomu jsme narazili na bouračku. Další půlhodinka čekání. Ve čtyři jsme konečně byli v Caorle. Tam už se nic naštěstí nestalo...

Johanes   

Znáte takový ten pocit, když vám je z bolesti hlavy do breku? Tak ten já zažívám ve třídě dennodenně, jelikož tam máme jednoho kluka, krerý silibuje v tom, když ho někdo škrtí a toho téměř všichni ve třídě využívají. Taky u toho děsně ječí, což mi vadí nejvíc. Od té doby co jsem mu řekl, že mě to vadí, dělá mi to naschvál a když si někomu stěžuju řekno: "Zalez si na chodbu...

Děti ze třídy mě nemají moc v lásce, teda bráchu taky ne, ale někdy mě příjde, že mě přímo nenávidí. Třeba včera my na hlavu náhodou spadl salám a do dneška se mi všichni posmívají "Saláme" což je dost nechutný.

Máme ve třídě jednu holku, Nelu. Ta si silou zotročila celou třídu. Jediní já a Hynek (to je můj brách) jí odoláváme. Je zvláštní, že zrovna ona, ale je to tak, doslova celá třída dělá vše co si Nela usmislí a co víc, dělají jen to, co si Nela usmyslí... Dobře, to jsem trochu přehnal, ale stejně, je to příšerný, jestli mě chápete. Od příštího školního roku to bude ještě horší. Totiž, spojí se 7.A a 7.B v jedinou 8. 7.B si podmanil zase jiný diktátor, Domini. Jsem zvědav, jak se Nela s Dominikem porovnají, to bude "sranda"...

Johanes