Johanes | Píšu jen tak pro zábavu.

 Jsme tu pro druhé lidi, především pro ty, na jejichž úsměvu a blahu závisí naše vlastní štěstí.

(Alber Einstein)

Pro všechny milovníky folku a country doporučuji Counry radio:  play.cz/...

Tak co? Blíží se konec školního roku. Jaké budete mít vysvědčení? Já šest dvojek...

Johanes

Kolem poledne jsem se šel do hotelové restaurace najíst. Po obědě jsem šel zpět na pláž. Vzal jsem si s sebou to co dopoledne. Bylo ještě větší vedro než dopoledne. Teplota dosahovala k třiceti čtyřem stupňům, což bylo opravdu úmorné horko. Když jsem na břehu uviděl pár šlapadel, dostal jsem geniální nápad a to, že si jedno z nich vypůjčím a zkusím rybařinu na širém moři. Z vlnolamu jsem odloupal asi třicet slávek. Vzal jsem si kámen ideální na jejich rozbíjení a vše zabalil do igelitového pytle. Problém byl pouze v tom, že jsem nevěděl, kde si šlapadlo vypůjčit. Zeptal jsem se chlapa na pláži:                                                                                                                                                                                              "Excuse me, where can I rent a pedal boat?"                                                                                                                                                                       Chlap na mě vykulil oči, otočil se a odešel. Totéž jsem řekl jedné paní, trochu při těle s kudrnatými rezavými vlasy. Ta už věděla a ukázala mi na hnědě natřenou, dřevěnou boudu opodál. Přišel jsem k ní a poprosil paní u okýnka o jedno šlapadlo na dvě hodiny. Zaplatil jsem pět euro a paní mi podala lístek s číslem 24. Šel jsem zpět na pláž a našel tam krásně červené šlapadlo s modrou skluzavkou právě s číslem 24. Vzal jsem si ručník, petku, nůž a igeliťák se slávkami. Vytlačil jsem šlapadlo do vody, sedl jsem si na sedátko a začal jsem šlapat. Vystřelilo vpřed jako šíp. Liboval jsem si, jak krásně pluje. Doplul jsem na místo, kde už jsem téměř neviděl pláž...

Jak se vám druhá část povídky líbila? Pište do komentu...

Johanes    

Ou, omlouvám se, že jsem před napsání první části povídky zapoměl napsat úvod, tak ho máte zde. Nic v povídce (až na Portugalsko) není skutečné...

Příběh se odehrává v Portugalsku, kde si mladík Petr Vlach vypujčí poslední den dovolené šlapadlo a proud ho odnese na atlantik...

Doufám, že se vám bude povídka líbit...

Johanes

V smutku si vystačíme i sami se sebou. Ale když chceme prožít plné štěstí, musíme se o něj s někým podělit.

(Mark Tvain)

Taky máte někdy pocit, že se oklnosti spykli proti vám? Já teda joo. Zrovna včera jsme přijeli z Itálie. Bydleli jsme v městečku Caorle, které je vzdáleno asi čtyřicet kilometrů od Benátek. Ve středu jsme se tam chtěli jet podívat. V úterý jsme šli spát v deset večer, protože jsme vstávali ve šest. Říkal jsem si, že budu spát osm hodin, že je to supr a co myslíte? Usnul jsem o půlnoci a probudil se v pět, takže z osmi hodin spánku je pouze pět. Ještě k tomu mě začala bolet pata. Na oběd jsme si tam vzali sýr, že si k tomu v Benátkách koupíme nějaké pečivo. Mamka nám navrhla, že bychom si tam vzali klobouky. Odmítli jsme. Vyrazili jsme v sedm, abycom tam byli ještě před největším vedrem. cesta probýhala celkem v poho. Do benátek jako takových jsme dojeli lodí, tam se taky nic zvláštního nestalo. Když jsme tam dojeli, teplota se zvedla na třicet čtyři stupňů. V takovém vedru člověk pozbývá zdravý rozum. Teď by se nám klobouky hodily. K poledni jsme začínali mít hlad. V Benátkách je nemožné sehnat nějakou sámožku, což jsme taky nevěděli.Chtěli jsme se trochu ochladit, tak jsme se opřeli o stěnu jednoho domu, kde byl stín. Za chvíli z něj vyběhl chlap s pistolí u pasu a černou uniformou a začal na nás něco italsky pokřikovat. Přestali jsme se opírat a chlap zalezl. Po té jsme si na zdi toho domu všimli nápisu "Carabineri" což znamená italsky policie. Po třech hodinách strávených v benátkách jsme opět nasedli na loď plující spět. Plavba proběhla bez problému. Kdo už někdy nechal stát auto na sluníčku, tak tiší, co následovalo. V autě hic jak na sahaře a ještě k tomu jsem si sedl zrovna na tu stranu, kde svítilo slunko. Cestou do Caorle jsme trochu zabloudili. Bylo to asi na půl hodiny a ještě k tomu jsme narazili na bouračku. Další půlhodinka čekání. Ve čtyři jsme konečně byli v Caorle. Tam už se nic naštěstí nestalo...

Johanes   

Tímto chci pozvat (nejen) všechny fandy hudby folk a country do mé nově založené rubriky...

Doufám, že se vám bude líbit...

Johanes

Znáte takový ten pocit, když vám je z bolesti hlavy do breku? Tak ten já zažívám ve třídě dennodenně, jelikož tam máme jednoho kluka, krerý silibuje v tom, když ho někdo škrtí a toho téměř všichni ve třídě využívají. Taky u toho děsně ječí, což mi vadí nejvíc. Od té doby co jsem mu řekl, že mě to vadí, dělá mi to naschvál a když si někomu stěžuju řekno: "Zalez si na chodbu...

Děti ze třídy mě nemají moc v lásce, teda bráchu taky ne, ale někdy mě příjde, že mě přímo nenávidí. Třeba včera my na hlavu náhodou spadl salám a do dneška se mi všichni posmívají "Saláme" což je dost nechutný.

Máme ve třídě jednu holku, Nelu. Ta si silou zotročila celou třídu. Jediní já a Hynek (to je můj brách) jí odoláváme. Je zvláštní, že zrovna ona, ale je to tak, doslova celá třída dělá vše co si Nela usmislí a co víc, dělají jen to, co si Nela usmyslí... Dobře, to jsem trochu přehnal, ale stejně, je to příšerný, jestli mě chápete. Od příštího školního roku to bude ještě horší. Totiž, spojí se 7.A a 7.B v jedinou 8. 7.B si podmanil zase jiný diktátor, Domini. Jsem zvědav, jak se Nela s Dominikem porovnají, to bude "sranda"...

Johanes